Jak se mstíme na dětech

Současné české školství je stále pevně ovládáno duchem, vlastně spíš už puchem Marie Terezie.

Její někdejší školská reforma byla samozřejmě velmi moderní, smělá a revoluční. Vo tym žádná.

Mimo jiné nahnala do škol spoustu materiálu, ze kterého těžila průmyslová revoluce.

Nové školy zajišťovaly v 19. století stabilní přísun gramotných a loajálních dělníků do továren. Tento systém se docela šikl i ve 20. století, jen dělníky postupně vystřídal úřednický stav. Nová doba.

Princip ale byl – a bohužel pořád je – stále stejný: dril, masová výroba, známkování.

Dnes se tomu možná říká „erudice, exploatace, evaluace“… jinak je to ale prašť jak uhoď.

Nebo spíš bodni jak píchni.

Probíhá to zhruba takto:

Malé děti ve větším počtu sedí v jedné místnosti, dívají se stejným směrem, před nimi stojí dospělý člověk, zhruba třikrát větší a vyšší než ony samy, pořád něco říká, po nějakém čase se role vymění, učitel si sedne, vybrané dítě se postaví, pokouší se vzpomenout, co ten velký říkal – a podle míry shody jeho řeči s řečí dospělého je dítěti přisouzeno číslo na stupnici od 1 do 5. Úkolem dětí je během deseti po sobě jdoucích měsíců nasbírat co nejvíce čísel s co nejnižší hodnotou. Po dvouměsíční nucené odstávce se celý proces opakuje s vyšší intenzitou.

Nesmějte se, to není vtip.

To je současná realita. Stejná jako před 243 lety.

 

Celý článek najdete na blogu http://ottocopy.cz/jak-se-mstime-na-detech

Duben 10, 2017

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *